Stravování kulhalo už ve starověku. Jedlo se i kamení

Mezi nejčastější poruchy příjmu potravy dnes patří mentální anorexie a mentální bulimie. Tyto i další podobné psychické poruchy však nejsou fenoménem současné generace. Extrémní návyky ve stravování provázely lidstvo už ve starověku.

Jídlo v současnosti často slouží jako prostředek k vyřešení špatných psychických stavů či stresových situací. Již v dětství se mnohdy spojuje s emocemi. Lidé si pak obvykle nesou tyto zvyklosti do dospělosti a řeší složité životní situace pomocí hladovek, patologického nepřijímání potravy či naopak obžerstvím. Poruchami příjmu potravy však lidstvo trpí již stovky let.

Poruchy příjmu potravy řadíme mezi duševní onemocnění. Jedná se o poruchu vnímání svého těla, chorobný strach z tloušťky, nespokojenost s postavou a manipulaci s jídlem.

Zvrácené chutě sahají do historie

Hladovění, přijímání sníženého množství stravy nebo modifikované diety byly dříve součástí mnoha náboženských obřadů a rituálů, protestů nebo reakcí na špatné životní podmínky. Nejužívanější metodou, která se používala v minulosti ke snížení váhy je ruminace, tedy žvýkání již jednou pozřeného sousta.

Od starověku se také objevují zmínky o takzvané pice. Jde o zvrácené chutě (chuťovou aberaci) spojené s pojídáním jinak nepoživatelných, nezvyklých nebo odporných látek jako je hlína, kamení, omítka, vlasy a nehty. Změněné chuti se projevují za různých stavů a těžko se pro ně hledá společný jmenovatel. Téměř každá žena na sobě pozorovala změněné chuťové preference v těhotenství. U více než 50 procent lidí, kteří mají chudokrevnost (anemii) z nedostatku železa, se objevují zvrácené chutě.

Průběh nemoci dříve nenabýval takových rozměrů jako je tomu nyní.

Půst byl arogantní na rozdíl od přejídání

Ve 2. století popsal doktor Galén poprvé příznaky mentální anorexie. Ve 12. až 15. století ženy hladovějí, aby umlčely své hříšné tělo, a prohlašují se za světice. Sebetrýzní odčiňují své hříchy a osvobozují duši. V 16. století však pronásleduje anorektické světice církev. Arogance půstu se odsuzuje mnohem přísněji než přejídání. Na konci 17. století pak britský lékař Richard Morton poprvé definoval mentální anorexii.

Zhruba stejně stará jako výskyt mentální anorexie je historie mentální bulimie. Kromě odmítání jídla totiž bylo i v minulosti součástí života také přejídání. Dokonce ještě ve 20. století se však brala bulimie jako onemocnění trávicího traktu a až v posledních desetiletích se považuje za psychiatrickou diagnózu.