Poruchy příjmu potravy jsou problém „bio-psycho-sociální“

Dívka, která v pubertální nerozvážnosti následuje svůj vzor hubené modelky. Takové bývá obecné povědomí o tom, co stojí u příčin mentální anorexie či bulimie. Pohled to může být někdy částečně pravdivý, ale značně zjednodušující. Kořeny vzniku nebezpečných a zákeřných poruch příjmu potravy jsou spletité.

Onemocněl váš blízký mentální anorexií? Možná to začalo dietou, ale touha po štíhlosti samotná k onemocnění nevede – příčin je vždy více a skrývají se v našem těle, duši, nejbližším okolí i celé společnosti.

Příčina poruch příjmu potravy není jedna jediná, k jejich vzniku dochází při nešťastné souhře více okolností. Seznam možných příčin navíc není jasně daný, někdy se pohybujeme v oblasti hypotéz a pohledů různých odborníků, každopádně ale zasahuje od oblasti biologie, přes psychiku, rodinné prostředí, životní události až po kulturní požadavky na vzhled. Odborně řečeno, jde o problém bio-psycho-sociální. Čím více rizikových faktorů se na sebe nabalí, tím více je daný člověk náchylnější ke vzniku onemocnění. Nakonec jako poslední kapka často stačí jen nějaký spouštěč (například nevhodná poznámka okolí, rozchod, úmrtí) a nemoc propukne.

 

Hormony i přehnaná sebekritika

Na úrovni biologie se poruchy příjmu potravy dávají do souvislosti s nedostatkem některých hormonů, s odchylkami ve funkci mozku v kombinaci se zvýšeným stresem nebo genetickými vlivy. Po stránce duševní často nacházíme u lidí s anorexií nižší sebevědomí, potřebu mít život pod kontrolou, horší přizpůsobivost změnám, velkou sebekritičnost a přecitlivělost. Dále také například snahu naplnit očekávání okolí a všem vyhovět, perfekcionismus a cílevědomost – dívky s poruchou příjmu potravy mívají zpočátku výborný školní prospěch.

Rovněž není náhodou, že nemoc propuká často v dospívání, které bývá spojené s vyšší mírou úzkosti a nejistoty, soupeřivostí s vrstevníky a větší vnímavostí k hodnocení od okolí. Ovládáním svého těla skrze tvrdé diety má dívka pocit kontroly nad svým životem, její úzkost se mírní, ovládnutí hladu jí přináší uspokojení z vytrvalosti a pevné vůle.

 

Rodina má také vliv

Kromě tělesné a duševní schránky nemocných má na ně vliv i jejich nejbližší okolí. Stejně jako v psychice, tak i v rodině těchto lidí lze najít společné znaky. Je to například přísně vedená výchova s minimální možností vlastního rozhodování. Mentální anorexie zde může fungovat jako vzdor, jako snaha o vytvoření malého kousku osobní svobody – pro pocit, že alespoň své vlastní tělo mám pod kontrolou.

Porucha příjmu potravy se však může rozvinout i na opačném pólu rodinného prostředí, kde je osobní svobody nadbytek, chybí dostatečný dohled, režim a pravidla. Nebezpečí číhá i v rodině, ve které postrádá mladý člověk projevy citů, empatii, zájem, pochvalu a komunikaci obecně – zde může být onemocnění voláním o pozornost a uznání, kterého se nedostává.

Problematické může být i nadměrné zaměření pozornosti, nejčastěji matek, na diety a nedokonalosti své postavy, poznámky o potřebě zhubnout a podobně. V neposlední řadě jsou riziková také velká očekávání od potomků, důraz na výkon, nároky na výborné výsledky, kdy dítě může nabýt pocitu, že musí být ve všech směrech dokonalé.

Abychom neuvalili na rodiče při čtení tohoto článku balvan nejistoty a pocitu viny, je třeba dodat, že výše uvedené charakteristiky nemusíme najít v každé rodině, kde se porucha vyskytla, nebo se alespoň nemusí vyskytovat v maximální míře.

 

Královna krásy podváha

Hormonální nerovnováha, úzkostlivost, hloupé posměšky okolí, tvrdá výchova. To jsou věci, se kterými se setkávají lidé po celém světě, ale samy o sobě ke vzniku poruchy příjmu potravy nestačí. Chybějícím dílem pomyslné skládačky příčin je život ve společnosti, vyznávající hodnoty takzvané západní kultury. Ta klade důraz na fyzický vzhled, přičemž hlavní kritérium krásy je štíhlost.

Soutěže o takzvanou královnu krásy (kde ženy s podváhou nejsou výjimkou) jsou ukázkovým příkladem. Televize je plná reklam na minerální vody bez cukru, jogurty bez tuku, bonbony bez kalorií, časopisy oplývají dietními návody. Nadváha v tomto světě znamená černý puntík za lenost a nedostatek sebekontroly. Hubnutím se ženy snaží naplnit hodnoty společnosti a dosáhnout přijetí a ocenění.

Mentální anorexie se také jen těžko objeví v těch částech světa, kde je hlad nedobrovolnou každodenní součástí života a hubenost nemá v podstatě žádnou hodnotu. V takovém prostředí ženy nic nevede k tomu, aby zaměřily snahu po uznání na své tukové buňky.

 

Zatímco například v Africe bývá hlad nepříjemnou samozřejmostí a hubenost jeho logickým výsledkem, u nás je hlad dobrovolně vyhledávaným prostředkem k dosažení „ideální postavy“ a společenského uznání.

Dodejme ještě, že v předchozích řádcích záměrně píšu o dívkách a ženách, neboť při vzniku onemocnění hraje roli i pohlaví – ženy jsou k této poruše náchylnější a mezi nemocnými tvoří většinu. Jako důvod se nejčastěji uvádí jejich větší citlivost a vnímavost vůči kritice okolí. V období puberty se navíc jejich tělo vyvíjí nápadnějším způsobem. U dívek se spíše zakulacuje a nabírá na tuku, zatímco chlapcům sílí svalstvo, což vyhovuje nárokům naší kultury na fyzickou krásu. Jedna z teorií také mluví o mentální anorexii jako o způsobu odmítání ženské role a snaze setrvat v dětské fázi.

 

Požádejte o pomoc

Na závěr jedna osobní rada: pokud se potýkáte s mentální anorexií (bulimií a dalšími chorobami) a je pro vás důležité zjistit, odkud u vás pramení, nic vám v tom nebrání. Toto sebepoznání pro vás může být velmi užitečné (pomoci vám může například psychoterapeut). Není však nutné ani přínosné hledat cestu k uzdravení pouze řešením příčin a až poté chtít řešit samotnou nemoc.

Začněte se hlavně co nejdříve léčit. Požádejte o pomoc, nabírejte ztracenou sílu postupnou obnovou rozumného stravování a pracujte na návratu normálnímu žití. Porucha příjmu potravy a spokojený život totiž opravdu nejdou dlouhodobě dohromady.