Lidé s bulimií mají vyšší sklony k auto-agresi

Ačkoliv mentální bulimie není tolik známá jako mentální anorexie, je v populaci rozšířenější. Jaký je vlastně rozdíl mezi bulimií a anorexií a co nemoci naopak spojuje? Které komplikace mohou v průběhu choroby nastat?

Mentální bulimie (bulimia nervosa) se shoduje s mentální anorexií v základních znacích, jakými jsou strach z tloušťky a nepřiměřená pozornost věnována vlastnímu tělu. Bulimie se také často vyskytuje současně s mentální anorexií. Až u 50 % dívek s anorexií časem vznikne bulimie.

Mentální bulimií trpí zhruba 1 až 3 % mladých žen.

Jednou z hlavních odlišností mezi těmito nemocemi je pak přístup k jídlu a podpůrným prostředkům. Zatímco dívky trpící anorexií se drží v neustálé přísné dietě, u bulimie se střídají fáze hladovek s abnormálním přejídáním a následným zvracením. Na rozdíl od vyhublých dívek s anorexií také nejsou dívky s bulimií na první pohled nijak vzhledově odlišné.

Příznaky a komplikace bulimie

Pacienti kromě zmiňovaných hladovek a zvracení také často zneužívají laxativa (projímadla), diuretika (odvodňující léky) nebo se snaží předejít příbytku hmotnosti náruživým a vyčerpávajícím cvičením. Porucha se obvykle projevuje po sérii neúspěšných pokusů o diety a cyklus střídavého přejídání a zvracení může vést ke vzniku posedlosti s rozvojem závislosti.

Lidé s bulimií jsou schopni vyvolat si zvracení po každém jídle a postupem nemoci začínají zvracet samovolně. Pak už ani nedokáží kontrolovat odchod stravy z těla a zvrací téměř po každém jídle, což má za následek vážné zdravotní důsledky. Mezi možné komplikace patří poškození zubní skloviny a vypadání zubů, záněty a poleptání jícnu, vředy žaludku a tenkého střeva, zduřelé slinné žlázy a dechové problémy.

V závislosti na těchto hodnotách se pohybuje i sebehodnocení nemocného. Člověk trpící bulimií se často vyhýbá společnému stolování a uzavírá se. Někdy se nápadně změní, je podrážděný, sebestředný a depresivní. Není proto překvapující, že jedinci potýkající se s bulimií mají vyšší sklony k auto-agresi a sebevražednému chování.

Léčba bulimie

Bulimie se uzdravuje pomocí psychoterapie a léků, je náročná a trvá dlouhou dobu. Léčba bulimie je obecně o něco málo lehčí v porovnání s léčbou anorexie. Pacienti totiž netají své příznaky do takové míry jako pacienti s mentální anorexií.