Osteoporóza – tichý zloděj kostí

Osteoporóza se stala jednou z významných hrozeb moderní společnosti. I když změny na kostrách charakteristické pro osteoporózu byly pozorovány i při archeologických vykopávkách, prodlužující se průměrný věk populace zvyšuje celospolečenskou závažnost tohoto problému.

Život dostal rychlejší obrátky a zároveň se vysokého věku dožívá stále větší počet lidí. Kosti v našem těle jsou přitom od narození až do smrti neustále obnovovány, stará kostní hmota se odbourává a nová se vytváří.

Osteoporóza neboli řídnutí kostí se začíná rozvíjet v okamžiku, kdy je odbourávání kostní hmoty rychlejší než její výstavba. V důsledku úbytku vápníku, který kostem propůjčuje pevnost, dochází ke křehnutí kostí a k jejich snadné lámavosti. Kosti přestávají být pevné a pružné, a proto může i při lehčích úrazech, jež za normálních okolností končily nanejvýš odřeninami, docházet ke zlomeninám.

Statistiky například uvádějí, že na komplikace umírá do jednoho roku po zlomenině krčku kyčelního kloubu až 30 % postižených nad 50 let věku.

Zvlášť nebezpečná je obávaná zlomenina krčku stehenní kosti nebo zlomeniny obratlů. Zlomenina krčku stehenní kosti může navíc na dlouhý čas, někdy až na doživotí, upoutat postiženého na lůžko.

Typickou rizikovou skupinu představují ženy v přechodu a po něm. U nich se tvorba nové kostní hmoty zpomaluje v důsledku hormonálních změn v organismu. Rizikem osteoporotické zlomeniny je ohrožena přibližně každá třetí žena a asi každý šestý muž ve věku nad 50 let. Také s přibývajícím věkem se tvorba nové kostní hmoty obvykle zpomaluje, a tak je třeba s více či méně výrazným úbytkem kostní hmoty počítat.

Na osteoporózu je nutné nahlížet jako na potencionálně „smrtelné“ onemocnění. Zejména u starších pacientů představuje delší upoutání na lůžko a nepohyblivost (kromě zatížení ošetřujícího personálu) také velmi významné zdravotní riziko – proleženiny, záněty plic nebo embolie.

Životní styl jako důležitá prevence

Nejdůležitějšími nástroji prevence osteoporózy jsou přiměřený pohyb a přiměřené množství vápníku a vitaminu D. Ve stravě středoevropského typu jsou nejvýznamnějším zdrojem vápníku mléčné výrobky.

Alternativou by mohly být potraviny rostlinného původu (např. luštěniny, košťálová zelenina, oves), ale u řady z nich dochází k horšímu vstřebávání vápníku kvůli obsahu šťavelanů (např. u špenátu či mangoldu), anebo fytátů v obilovinách a luštěninách. Velké množství vápníku obsahují též některá semena jako např. mák, sezam nebo ořechy, ale při konzumaci větších množství se do těla dostává také velké množství tuků.

Dietologické výzkumy ukazují, že průměrný „středoevropan“ přijímá ze stravy pouze okolo 500 miligramů vápníku denně. Se zvyšujícím se věkem navíc klesá schopnost využití vápníku z potravy. Šedesáti pěti letá žena např. získá z potravy pouze polovinu vápníku než v období dospívání. Celková denní dávka vápníku by proto u žen starších 50 let měla být okolo 1500 miligramů. Aby se zabránilo rozvoji osteoporózy, je potřebné chybějících 1000 miligramů vhodným způsoben doplnit.

Pro účinnou prevenci osteoporózy by se měla vždy používat kombinace vápníku a vitaminu D, protože tento vitamin je důležitý jak pro vstřebávání vápníku z potravy, tak pro jeho ukládání v kostech. Snadno dostupné doplňky stravy s obsahem vápníku jsou pouze běžnými potravinami, proto je vhodnější volit přípravky s ověřeným účinkem a garantovanou kvalitou – tedy registrované léky. Ty najdete pouze v lékárnách, kde vám také nejlépe poradí s výběrem konkrétního přípravku a způsobem užívání.

Včasná diagnóza = včasná léčba

Při podezření na rozvoj osteoporózy se k potvrzení diagnózy provádí tzv. měření kostní hustoty (denzitometrie). Jedná se o speciální bezbolestné rentgenové vyšetření, které pacienta nijak nezatěžuje. Díky němu je pak lékař schopen odhadnout, jak velká jsou rizika zlomenin spojených s osteoporózou.

Pokud nejsou k prevenci osteoporózy dostatečná režimová opatření, lékař obvykle zvolí použití specifických léků, které brání odbourávání kostní hmoty nebo podporují novotvorbu kostí. V první linii se obvykle používají látky ze skupiny tzv. bisfosfonátů. Tyto látky se ukládají do kostní hmoty, kde zpomalují aktivitu osteoklastů, tedy buněk odbourávajících kostní hmotu. Jejich výhodou je velmi dlouhé působení, takže se podávají pouze jednou za týden nebo i za delší dobu.

Z dalších používaných léčiv jsou to pak ženské pohlavní hormony (eliminují vliv menopauzy) nebo testosteron u mužů. Specifické hormony regulující metabolizmus vápníku jako kalcitonin a parathormon, nebo velmi komplexně působící soli stroncia (stroncium ranelát). Volbu konkrétního léčiva ovlivňuje konkrétní situace pacienta, a proto je vždy na důkladném posouzení lékaře.

Ve všech případech však platí, že včasný začátek léčby může významně snižovat riziko zlomenin. Nikdy proto nečekejte až na první zlomeninu, ale pokud patříte mezi osoby se zvýšeným rizikem, informujte se co nejdřív u svého lékaře na možnosti prevence, nebo orientačních vyšetření.